KATEŘINA CUŘÍNOVÁ

sportovní asistent SAMUEL WAAGE

BOCCIA

"Jsem Kateřina a jsem šťastná."

Klasifikační třída: BC1
LPH kvalifikace: RIO 2016, TOKIO 2020

PŘÍBĚH KATKY

Narodila jsem se v srpnu roku 1986. Že můj život nebude jen tak, zjistila má máma velmi záhy. Váhu vrstevníků jsem za nějakých několik měsíců dohnat stihla, ale s pohybem to bylo horší.  Kolem dvou let už bylo jasné, že se na vlastní nohy postavím leda zázrakem a lékař určil jako diagnózu mozkovou obrnu.

Museli jsme se tedy smířit s faktem, že jsem odkázána celý život na cizí pomoc. Tato „cizí pomoc“ měla jméno máma, po celý můj život. Odešla kvůli péči o mě z práce, a to až do doby, než jsem si usmyslela, že chci studovat a žít v Praze. Nejdřív to znělo jako sci-fi, jak by mohl člověk, který si nedojde sám na toaletu, sám se neoblékne anineobuje, žít sám ve velkoměstě?

Když žijete s mým handicapem, moc možností na pohyb nemáte, a tak když jsem objevila bocciu, která se dá hrát s pomocí asistenta, byla jsem nadšená. Začala jsem hrát za sportovní klub Nola Teplice a po přestěhování za SC Jedličkova ústavu v Praze.

Ze začátku jsem moc úspěšná nebyla, pamatuji se, že mé výsledky byly dost nevyrovnané. Chtěla jsem ale všem ukázat, že naděje, které do mě vložili, nebyly marné. A tak jsem se zakousla, tvrdě trénovala, a první úspěchy začaly přicházet. Police se začaly plnit poháry a medajlemi. Můj největší úspěch je na paralympiádě v Riu 2016 a v roce 2018 jsem získala zlato v italské Olbii na Evropském poháru.

Přesto, že mi Sportovní klub Jedličkova ústavu a Česká federace Spastic Handicap hodně při sportu finančně pomáhají, platí pronájem tělocvičny, financují sportovní zázemí, sponzorují mé účasti na turnajích, platí asistenty (Samuel Waage a Dominika Fuksíková) atd., na můj běžný život mi invalidní důchod nestačí a z velké části jsem stále odkázána na pomoc rodičů.

SPONZOŘI A PODPOROVATELÉ KATKY CUŘÍNOVÉ