ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ

Závodníci na alpských lyží jsou děleni do 3 kategorií: stojící, sedící a nevidomí. Alpskému lyžování se v naší federaci věnuje Tomáš Vaverka, náš dosud jediný účastník zimních paralympijských her. Těch se zúčastnil nejdříve ve snowboardu, po překlasifikaci závodí právě v alpském lyžování.

Střešní mezinárodní organizací alpského lyžování je World Para Alpine Skiing https://www.paralympic.org/alpine-skiing

REPREZENTANT V ALPSKÉM LYŽOVÁNÍ

TOMÁŠ VAVERKA

HORY A HARMONIE

Jmenuji se Tomáš Vaverka a narodil jsem se v roce 1982. Moje postižení  bylo diagnostikováno asi v roce a půl života. Změnilo to chod celé mé rodiny, maminka se mnou musela cvičit několikrát denně.  Byli to právě rodiče, kteří mě přivedli ke sportování.

Již ve školce a na  základní škole jsme s klukama dělali tradiční sporty jako fotbal. Otec s námi jezdil na kole. Také jsem hrál stolní tenis. Na hory lyžovat mě rodiče brali již od 4 let. Později jsem zatoužil po snowboardu. Během jedné zimy jsem postupně lyže zcela odložil a vášeň ke snowboardingu mi zůstala dodnes. Když jsem se dozvěděl o adaptivním snowboardingu a jeho premiéře na Paralympijských hrách v Soči 2014, neváhal jsem a začal s přípravou. Závodní kolotoč, který jsem nastoupil mi přinesl úspěch.  Na paralympijských hrách jsem v nešťastném závodě obsadil 5. místo. V příští sezoně jsem nedostal zdravotní klasifikaci pro snowboarding. Namísto opravného pokusu o klasifikaci snowboardingu jsme s Českým paralympijským výborem urychleně vyřídili licenci pro alpské lyžování.  V CZ SKI mi půjčili lyže, pořídil jsem ojeté lyžáky, vyrazil na lyžařské soustředění do Itálie vyzkoušet si po letech lyžování a poté rovnou na závody na Pitztal. Nedopadlo to vůbec špatně. Slušný výsledek, zajetý za posměchu ostatních trenérů v zimní bundě a v kalhotách na snowboard a oživená láska k pohybu na lyžích mě vedly za snem o účasti na dalších paralympijských hrách. Druhých paralympijských her v Koreji jsem se nakonec zúčastnil. Startoval jsem ve 4 disciplínách a nejlépe obsadil 15. místo v kombinaci. Velmi si vážím těchto úspěchů a mým dalším cílem je příprava a účast na zimních paralympijských hrách v Pekingu v roce 2022.

 V současné době se věnuji zejména lyžování. Příprava na závody bere spoustu času, přináší ale příjemnou únavu a hlavně spokojenost z aktivního života. Závodění s sebou nese také jistou dávku stresu a napětí. 

Sportovní klub mi velmi pomáhá a v rámci svých možností i materiálně. Jezdíme na přípravný kemp. Mám výraznou podporu s vybavením ke cvičení a sportu. Lyžování je poměrně nákladný sport a ve srovnání s konkurencí nejen u sportovních velmocí, ale i u našich sousedů, je vidět poměrně velký deficit, který se odráží v množství tréninků, závodů a také na možnostech zázemí. Sportovcům by jistě prospělo více prostoru a pozornosti sportovních médií, jako je tomu, dokonce i ve světě bez veřejnoprávních médií, běžnější. Budoucnost sportu je o mladých a já  nemám pocit , že by v tomto směru byla vyvíjena nějaká výraznější aktivita. Kdybych býval  věděl, že mohu závodit na lyžích, když mi bylo 10,20 nebo 25 let, jistě bych začal dříve a měl bych více času něco dokázat.  Přesto jsem vděčný zejména své rodině a přátelům, kteří mi pomáhají. Rozhodně bych se neobešel bez podpory sponzorů, dále České federace Spastic Handicap a sportovního klubu Jedličkova ústavu. Za podporu po sportovní stránce vděčím celému týmu Czech Snowboardcross team a Sportability.

Ze všeho nejvíce si vážím toho, že mohu být často v horách a zažívat tu úžasnou harmonii, která vládne v přírodě.