TRÉNINKOVÁ JEDNOTKA V PRAXI

Struktura tréninkové jednotky:

• krátký rozhovor, kterým trenér zjistí aktuální fyzický stav a psychické rozpoložení hráče před tréninkem
• vhodné rozcvičení a příprava na trénink
• tréninkový dril - hlavní aktivní část - zvyšování sportovní výzvy
• kondiční hry
• zklidnění, krátká zpětná vazba, shrnutí

Před začátkem tréninku má trenér připraveno:

• Činnost - úkoly v aktivní části, změna sportovní výzvy, plán, jak úkoly stručně vysvětlit či ukázat.
• Rozdělení hráčů do skupin pro skupinové úlohy.
• Prostor - kolik místa je v tělocvičně a kolik místa budete mít pro každého hráče.
• Kontrola místa tréninku, případně trenér informuje podpůrný personál.

KREATIVITA V TRÉNINKU - trenérský webinář BISFed

PŘÍKLAD ONLINE TRÉNINKOVÉHO DENÍKU

V praktické části tréninku můžete využít řadu pomůcek pro různé úkoly tak, abyste vytvořili pro hráče jak trénink zábavný, tak trénink, který jim poskytne dostatečnou sportovní výzvu.

ROZVOJ DOVEDNOSTÍ A NÁCVIK TECHNICKÝCH PROCESŮ

Obsah práce v průběhu aktivní části tréninku závisí na určení cíle. Pokud bude cílem trenéra například zlepšení držení těla sportovce při rozrážecích hodech, nastaví trenér jako obsah aktivní části trénink tak, aby cíle dosáhl. Pokud je cíl spojen například s výkonem na nadcházejícím turnaji, bude aktivní část tréninku zaměřena na technické herní procesy a strategii, které hráč plánuje v turnaji použít.

Aktivity v této části tréninku rozvíjí herní a pohybové dovednosti. Je-li hráč přesný a cítí-li se ve své komfortní zóně ve stávajícíh úkolech, trenér zvyšuje sportovní výzvu úpravou úkolů. Trenér by měl vždy vědět, co je potřeba zdůraznit, jaké typy herních pokroků či jaké úpravy případně provést ve chvíli, kdy je pro hráče úkol příliš těžký. Trenér by měl vždy přemýšlet o organizaci, pracuje-li se skupinami hráčů (rozdělení sportovců do skupin a využití prostoru).

NÁCVIK JEDNOTLIVÝCH TYPŮ HODŮ

Typ hodu, který ve hře používá každý hráč ve všech směnách. Přesný dohoz využijeme při podání, při blokaci či při maximalizaci skóre v závěru směny. Je to typ hodu, kterým je míč doručen na cílové místo či do cílového prostoru. Pro tento typ hodu je potřeba mít pod kontrolou sílu odhodu,  směr míče a plán trajektorie.

Nácvik podání
Obecně je dobré mít 2 délky podání, a to podle techniku odhodu a fyzických dispozic sportovce. Cílem je nácvik odhodu prvního barevného míče tak, aby kryl úhel na jack pro soupeře. Protože tento typ hodu je ve hře rekreačních i výkonnostních sportovců nejčastější, je dobré se nácviku pečlivě věnovat. Hráč by se měl ideálně při zápase cítit při podání ve své komfortní zóně - volba místa je totiž na něm. Nejsilnější místa na kurtu by měla být prokázána jak tím, že na ně hráč nejen přesně dohazuje, ale také na nich dokáže zahrát úspěšně i jiné typy hodů.

Důvod proč doporučujeme jen dvě místa podání je poměrně jednoduchý - je lepší mít 2 více přesné zóny než např. 4 míň přesné zóny. Z vlastní zkušenosti je i poznatek, že má-li  sportovec například čtyři místa podání, na turnaji příliš kombinuje a je těžké se rozhodnout kam bude hrát. Častokrát obhlíží soupeře a hledá jeho slabá místa, což narušuje koncentraci na vlastní hru.

Při hledání své komfortní oblasti na kurtu by se hráč neměl orientovat jen na určitý přesný bod, ale vždy na rozmezí, a to například půlmetrové (záleží na více faktorech). A to  proto, že jack se ve hře může posunout či se často stává, že hráč odhodí jack dále než na tréninku, což může být způsobeno tlakem či nervozitou. Mít určené pouze rozmezí je velmi dobré k tomu, aby nastane-li tato situace, hráče nevyvedla z míry.  Doporučujeme také, a to zejména pro začínající hráče, či na turnajích, kde se hráči cítí pod tlakem, aby si nenastavovali místo pro odhod jacku blízko pomezní čáry.

Nácvik dohozu
Při tréninku dohozů si většinou hráč posouvá míč, ke kterému dohazuje, a to zhruba o ½ až ¾ metru vzad. Efektivní je trénovat dohozy i systémem identifikace míst na kurtu tak, aby hráč procvičil postupně dohozy na všechny vzdálenosti.

Při tréninku jakéhokoliv hodu by se měl hráč vždy soustředit na celý proces hodu. V případě nácviku odhodu jaku a prvního barevného míče je ideální, když si hráč natrénuje vše jako sled sled určitých po sobě jdoucích pohybů. Celý proces - pohyby, výdechy nádechy - by měl hráče usadit do jeho komfortní zóny a doručit maximální soustředění.

Jakmile se technický proces dohozu stane pro hráče komfortní a osvojený, může začít pracovat na eliminaci vnějších vlivů během hry na turnaji. Přenos ovojeného technického procesu z tréninku na soutěžní kurt mu dá nyní v této oblasti mnohem větší prostor.

Každý hráč se snaží mít ve směně svůj míč před jackem, nejlépe tak, aby zakrýval soupeři úhel na jack. Pokud ale bílý míč takto zablokuje soupeř, hráč potřebuje odrazit míč soupeře, a k tomu je potřeba nácvik silových hodů, jako je rozrážení. Používat silové hody během zápasu je určitý projev herní vyspělosti a jistoty. Na mezinárodních turnajích se hráč bez rozrážení ve hře neobejde.

Co je tedy rozrážení a jak ho trénovat?
Dynamický, silový hod, který hráč používá také případně k posouvání jacku dále do kurtu či k odstraňování soupeřova míče z určitého prostoru. Pro tento typ hodu nepotřebuje mít hráč pod kontrolou sílu odhodu, hraje tou největší silou, kterou umí vyvinout. V případě BC3 hry se usadí míč na nejvyšší možné místo nejdelšího nástavce.

Rozrážení je dobré trénovat v jednoduchých cvičeních, kdy si cvičný barevný míč hráč nastaví 45° před jack. Poté postupuje od V-linie dozadu. Při úspěšném pokusu si situaci posune cca o půl metru vzad. Podél pomezní čáry kurtu směrem dále dozadu by měl být barevný míč a jack za sebou rovně za sebou. Pokud se hráč několikrát netrefí, trenér mu může změnit úhel barevného míče, který jack zakrývá.
Rozrážení je také vhodné trénovat v jednoduché kombinaci dohoz-rozražení-dohoz, což je efektivní zejména pro použítí ve hře.

Hody v druhé polovině směny, kdy je míčů na kurtu více. Hráč si vždy snaží zajistit dobrou pozici svého míče co nejdříve ve směně. Jak se však směna postupně vyvíjí,  pozice míče na kurtu je více a více důležitější. Pokud hráč pořád hraje (ať už je soupeř vyházen či nikoliv), pozice a úhel míčů a čím dál tím zásadnější a tlak stoupá. Umístit míč do pozice, ze které může hráč těžit při dalším hodu, je velmi strategické. Pyramidy a lomené hody jsou technicky obtížnější, ale mnohdy je to jediná cesta, jak dostatečně ochránit jack, proto je nutné se jim během tréninků věnovat.

Pokud má hráč nacvičeny dohozy a rozrážení, pak tyto typy hodů jdou na tréninku snáz. Při těchto hodech využívá hráč rozestavení ostatních míčů na kurtu. Dorážení hráč může trénovat od V-linie, nastavením míčků do pozice viz obrázek.  Cvičný míč je nastaven zhruba 20-30 cm před jackem.
Pro lomený hod je efektivní trénink prostřednictvím herních situací a simulací reálných herních situací. Hráč má pod kontrolou sílu odhodu, dráhu míče a ví, o který míč lomení provede.
Pyramidy a kumulace míčů na sebe hráč trénuje opět simulací herní situace. Základem je vhodně vytvořit kumulaci míčů a naplánovat dráhu míče, kterým hráč hraje. Hráč opět trénuje od konkrétní vzdálenosti (např. metr či metr až dva za V-linii) a jakmile se mu povede dostat jeden (například) z šesti míčů nahoru, s celou úlohou se přesune zhruba o metr vzad zhruba o metr dozadu.

Hod obloukem je vhodné trénovat tak, že si jack postaví hráč do pozice, kdy je zcela zakrytý barevným míčem rovně před sebe. Pokud se hráči povede jack posunout vzad, situace je posunuta o cca půl metru dozadu. Hráč trénuje různé techniky (nízké i vyšší oblouky) a postupně se učí jaký dopad mají jednotlivé typy hodů na herní situaci a také jaká technika mu skutečně vyhovuje. Hráči klasifikační třídy BC2 a BC4 mohou mít hody obloukem zažazeny i ve svém procesu přípravy na aktivní část tréninku či zápas.

Hod obloukem a kdy ho ve hře použít?
Tento typ hodu hráč volí tehdy, pokud se potřebuje například dostat přes určitou naakumulovanou blokaci míčů, či má-li nulový výhled na jack. Tento typ hodu většinou ovlivní pozici míčů na kurtu a změní stávající skóre. Častokrát je cílem tohoto hodu jack a tento hod lze volit za účelem vytvořit místo kolem jacku a vytvořit si tak prostor k maximalizaci skóre. Tento typ hodu může být velmi efektivní, je však technicky obtížný, zvláště jeli hráč pod tlakem, protože mu nezbývá mnoho míčů. Při volbě je velmi důležité zvážit rizika.

Při tomto typu hodu si hráč potřebuje naplánovat trajektorii pohybu míče a vědět, kdy míč vypustit.

 

Na závěr tréninku je vhodné zklidnit tělo do normálního režimu. Protože boccia je sedavý sport, zpravidla není potřeba praktikovat rozsáhlé fyzické zklidnění. Lehké cvičení pro protažení svalů může být ideální. Vhodná je opět konzultace s fyzioterapeutem. Po tréninku ži zápase je vhodná příležitost pro hydrataci organizmu či nabídnout hráči například ovoce pro obnovení energie.

V závěru tréninku by měl hráč s polečně s trenérem reflektovat průběh tréninku. Vhodná je krátká konverzace o dosaženém pokroku, rozsahu práce, dosažení nastavených cílů, co šlo dobře atd. Trenér získá zpětnou vazbu od hráčů na provedené aktivity, kterou mohou doplnit i asistenti.  Na základě průběhu tréninku by měl být nastaven plán na příští trénink.